I letos přichází podzim pomalu, tak nějak plíživě. Létu se, stejně jako loni, ještě nechce vzdát, a prostřednictvím slunečních paprsků slibuje teplé dny, ale chladná rána už jasně signalizují, že se neúprosně blíží čas plískanic, promáčených bot, studených rukou, rýmy a nachlazení a věčně navlhlých bund.

Je téměř konec září. Dny se zkracují nadzvukovou rychlostí a nám se zdá, že se čas neúprosně zrychluje. Podzim v Opočně bude náš první, a nás čeká spousta práce. Musíme vymyslet, kam budeme chodit pouštět draky, kde si natrháme větve s barevným listím, abychom si vyzdobili klubovny, a taky jak letos oslavíme Halloween. No uznejte, nudit se rozhodně nebudeme.

První rodinná skupina by se na přelomu podzimu a zimy měla přestěhovat se svými tetami do transformovaného bytu, tak máme plné ruce práce a hlavně my dospělí se zaměstnáváme společným vymýšlením a plánováním, aby byly děti v běžné domácnosti co možná nejspokojenější.

My ostatní napjatě sledujeme, jak pokračují práce na společném domečku v Sedloňově. Po pár týdnech, kdy stavba úplně stála, se soukolí zase rozběhlo a nám už zase tam někde v daleké budoucnosti svítí malinká jiskřička naděje, která se každým dnem o píď zvětšuje. Když všechno dobře dopadne, měli bychom se na příští léto nastěhovat zase zpátky.

A taky se pomalu začínají ozývat první dobří přátelé, kteří pomáhají Ježíškovi plnit dětská přání. Děkujeme že je máme, a také za to, že se ozývají včas, aby měly děti možnost svá přání přehodnotit a promyslet. Ať chceme nebo ne, příští psaní bude už o zimních svátcích a radovánkách.

Užijte si podzim, přátelé 

Dny jara se nachýlily, jsou tady první letní dny, a čas do začátku prázdnin utíká jako voda. Ani se nechce věřit, že už jsme tady, v Opočně, téměř na den čtyři měsíce. Kdybyste se zeptali dětí, jak se jim tady líbí, jistě Vám odpoví, že líbí…ale že se těší zpátky do hor, na své nové pokojíčky a klid. My dospělí to máme stejně. Město nabízí mnohá vyžití, chodíme na zmrzliny a na hřiště, cyklostezka nás sveze až do blízké Dobrušky, autobusové spojení na všechny strany je příznivé a jednoduché, a koupaliště máme za městem.. ale tam u nás, v horách, kde zpívají ptáci a zurčí potůček v lese, kde pozorujeme jak kvetou stromy na zahradě a těšíme se na sladké hrušky z nich, kde na podzim nahoře na vrcholu kopce sjezdovky, kterou máme přes cestu, pouštíme draky a hrabeme listí a užíváme si hledání hub, kde netrpělivě čekáme na první vločky sněhu a těšíme se na lyže, abychom je na konci zimy vyměnili za kola a kolečkové brusle, tam to máme také rádi.

Rekonstrukce se posouvá pomaleji, než jsme doufali. Kdo někdy opravoval starý dům, jistě ví, jaké to je. Po odkrytí a vybourání toho, co muselo pryč, se objevily nějaké potíže, které šikovní stavaři průběžně opravují a napravují, aby bylo vše tak, jak má správně být. A zatímco oni budou pracovat celé léto, my se těšíme, že si užijeme táborů a pobytů mimo zařízení, v rodinách, výletů a koupání, abychom načerpali síly na podzimní návrat do reality.

Přejeme i Vám sluníčkový čas.

Možná se ptáte, jaké máme jaro, tady ve městě, když jsme zvyklí žít v blízkosti lesa. No povím Vám, stěhování bylo náročné, přesně takové, jaké si ani ve svých nejhorších představách představovat nechcete. Krabice od banánů plné věcí pendlovaly mezi Opočnem a Sedloňovem několikrát, protože ochotní pánové ze stěhovací firmy jezdili svými po okraj naplněnými auty tam a zpátky, a plné krabice vozili jedním směrem, prázdné připravené k opětovnému použití druhým. Nábytek rozmontovat, převézt a na místě zase složit, v kuchyni zapojit všechny spotřebiče, a hlavně nezapomenout na téměř životně důležité připojení k internetu, bez toho se dnes už žádné dítě neobejde. V prvních dnech jsme vychytali celé hejno much, teď už si režim pomalu sedá, a dalo by se říci, že jsme si zvykli nečekaně rychle, děti i dospělí. Bydlíme sice v paneláčku, všichni na jednom podlaží, ale tety i strejdové dělají všechno pro to, abychom ten přechodný čas prožili co možná nejlépe. Důvod čekání za to jistě stojí.

Děti se s radostí zabydlely ve svých velkých světlých pokojíčcích a postupně si je zdobí k obrazu svému. Mají tam hodně místa na své hračky, oblíbené knížky, i všechny ostatní osobní věci. My dospěláci se snažíme být jim na blízku a nápomocni, aby dostatečně využili příležitost naučit se ve městě to, co nám vesnice v horách nenabízí. Společně poznáváme město a užíváme si zrádnou blízkost obchodů, která mnohým dětem dovoluje rychle utrácet nachramolené korunky za nejrůznější dobrůtky, a my víme, že máme na čem pracovat, protože bude potřeba učit se trochu hospodařit. Okolí Opočna je velmi hezké a námi zatím neprobádané, budeme tedy mít co objevovat. Do blízké Dobrušky vede skoro nová cyklostezka, kterou využíváme velmi často. Nejen že posilujeme svaly na nohách a zvyšujeme svou kondici, ale učíme se i chovat na stezce nebo silnici. To všechno je nám ku prospěchu.

No a Velikonoce? Hlásíme, že koledy umíme, a protože zima se letos moc nevyznamenala, stromy nám pod okny kvetou jako o závod.

Máme krásné dny a přejeme je i Vám.

Máme pro Vás dobrou zprávu. Dobrodružství, o kterém jsme Vám čas od času vyprávěli, a které se chvílemi vzdalovalo tak daleko, až vypadalo malinkaté, nemožné a skoro nereálné, se pak začalo pomalu přibližovat, až zase získalo úplně ostré obrysy, a teď právě začíná. Čekali jsme velmi dlouho, a dočkali jsme se.

Přibližně v polovině února se začneme postupně stěhovat do budovy bývalého internátu v Opočně, abychom na začátku března náš stařičký domeček mohli předat stavební firmě, která nám ho za necelý rok přemění na moderní dům se třemi oddělenými bytovými jednotkami. V těch si každá rodinná skupinka pod dohledem tet a strejdů bude sama hospodařit, vařit, taky trochu uklízet, a hlavně dodržovat vlastní řád a pravidla. To všechno se v tom budoucím dospěláckém životě bude jistě hodit.

My teď pomalu ukládáme věci do krabic, aby nám je stěhovací firma mohla pohodlně převézt. Je to, alespoň pro nás dospěláky, důvod k zamyšlení, jestli opravdu všechny věci, které máme, potřebujeme. Přestože s těmi pracemi teprve začínáme, už přesně víme, proč se říká, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. Práce je to převeliká, ale radostná.

Čeká nás teď tedy trochu hektické období plné změn, než se zabydlíme a zvykneme si, že bydlíme ve městě, o pár kilometrů jinde. Budeme se ale snažit Vám i dál předávat zprávy o tom, jak si ve městě žijeme, co zažíváme, co už umíme, a co ještě musíme natrénovat.

Bude to rok plný očekávání a zvědavosti, ale my si počkáme, máme se na co těšit. Držte nám, prosím, palce...

Nevím jak u Vás, ale tady se zdá, že je to každý rok stejné. V září si horko těžko zvykáme na končící léto a školu a jen neradi plníme povinnosti, které máme, a najednou je konec listopadu, a my chystáme sladká těsta na cukroví, znovu se učíme koledy, zdobíme okna, dveře a voňavé větvičky ve vázách, rozsvěcíme spousty světýlek a svíček, prskáme prskavky a vůbec jsme celí natěšení na každičkou neděli, kdy si zapálením svíčky na věnci zase definitivně odkrojíme další čtvrtinu čekání na Ježíška. Jako každý rok nám bude to čekání dlouhé, a tak budeme pozorně sledovat na adventním kalendáři kolik pytlíků s dobrůtkami nám ještě zbývá rozbalit, než ten DEN a hlavně VEČER přijde. Jak to tady na Štědrý den vypadá znáte z našeho každoročního vyprávění a fotek, ale všechna slova světa ani nejkrásnější obrázky nemohou tu atmosféru vystihnout. Přáli bychom Vám ji zažít na vlastní kůži, a vidět ty alespoň na tento den proměněné děti s rozsvícenýma očima, které zapomněly na sváry a všechny potíže, a které se prostě jen radují.

Se spoustou překvapení a splněných přání nám pomáháte Vy, naši spříznění andělové, a my jsme Vám za to nesmírně vděční. Snad i Vám bude naděleno to, co si v tom nejtajnějším koutku srdce přejete, a budete mít šťastné a veselé Vánoce. Snad i pro Vás budou svátky časem setkání s Vašimi blízkými. Snad budeme všichni příští rok všichni veselí a zdraví a občas také úplně k zbláznění šťastní. My Vám děkujeme za přízeň.

Klidné prázdninové dny plné zážitků se pomalu přelévají do rozbouřených vod začátku školního roku. Už je nejvyšší čas. Užili jsme si spoustu aktivit – tábory na Klučance a v Liticích se opět nesmazatelně vryly do našich pamětí a ze vzpomínek na ně budeme žít ještě dlouho. V rámci pobytu v Deštném si mladší děti opět užily zvířátek a tentokrát i koupání, z Rokytnice probádaly další část Orlických hor, taky spaly v kempu na Broďáku a užily si spousty dobrodružství. Ti starší, stejně jako každý rok, lovili a zase pouštěli ryby na břehu dubeneckého rybníka a mezi tím se třeba taky plavili po řece, a jiní se zase koupali v Seči. Někteří měli to štěstí, že strávili nějaký čas se svými rodinami, ostatní si užívali bazénu na naší zahradě. Jezdili jsme na výlety, sportovali, chodili na procházky, vařili, užívali si dnů kdy se nic nemusí, a o školu jsme se ani malinko nestarali.

Hlavně ty mladší děti se už ale na své paní učitelky těší. Z na dva západy zamčených skříní vytáhneme školní tašky, do penálů vyrovnáme vzorně oškrábané pastelky, doplníme poztrácené gumy a ořezávátka a vůbec všechno, co bude ještě potřeba, abychom se na ten začátek školy co nejlépe připravili. Děti už si lámou hlavy, co si na ten první den vezmou na sebe, aby jim to slušelo, aby ten školní rok zahájily co nejlépe. Nažehlíme límečky, učešeme pěšinky na neposlušných vlasech a budou moci vyrazit. Letos máme jednoho prvňáčka, bude třeba mu pevně držet palce.

A pak už začne podzim. Jako každý rok oprášíme draky a budeme čekat na příznivý vítr, abychom je trochu prohnali po nebi, budeme sbírat kaštany a sledovat, jak se listí stromů pozvolna barví do žluta a červena, než spadne na zem, a my se budeme brodit šustícími závějemi hrajícími všemi barvami. Budeme chodit na houby a vyprávět si o tom, co se všechno musí v přírodě zařídit než přijde zima. No, a pak..to už zase bude jiný příběh.

Mějte i Vy barevný podzim.

Ačkoliv se tady v horách zima tváří, že se v žádném případě nevzdá, všichni víme, že jaro je na dosah. Na protějším kopci se sice ještě lyžuje, ale nad námi v lese se první bledule už směle prodírají sněhem napadaným na loňské spadané listí, a jejich vykukující zelené lístečky vnášejí radost i do zamračených dnů. Přichází období, na které se těší snad všichni živí tvorové co jich na zemi je, ozdobené ptačím zpěvem, stavěním hnízd a vyváděním mladých do dospělého života, zpestřené rozkvetlými sněženkami, modřenci a narciskami, a vyznačující se prodlužujícími se dny a zvyšující se silou sluníčka. V přírodě se na jaře dějí úplná kouzla a my je zase budeme pozorovat.

Po jarních prázdninách, které si hlavně mladší děti užily při pobytu v ozdravovně v Nemojově, už ale máme spoustu práce. Hledáme nápady a materiál na velikonoční výzdobu, která svými barvami rozsvítí všechny klubovny, a zejména těm menším dětem vyloudí jiskřičky v očích. Zopakujeme koledy a oprášíme pletení pomlázek, abychom se vzájemně pomladili, vysejeme osení a obarvíme vajíčka, a budeme pomaloučku společně vyhlížet léto. 

Nejdříve ale budeme muset úspěšně dokončit školní rok. Mohlo by se zdát, že je ještě na takové myšlenky spousta času, ale my všichni víme, že není dobré nechávat učení na poslední chvíli – je třeba se snažit neustále. Ono to teď tak nevypadá, ale i letní prázdniny se blíží, a tak my vychovatelé už plánujeme letní skupinové a zájmové pobyty. A po prázdninách snad opravdu přijde naše velké stěhování.

Přejeme Vám krásné jaro.

Konec léta je neúprosně tady, líné prázdninové dny jsou definitivně pryč a my všichni už jsme přivítali začátek školy a podzimu. Copak naši nejmladší, ti se na svoje paní učitelky těšili snad od poloviny prázdnin, školní batohy měli dávno nachystané, s netrpělivostí sobě vlastní si do penálů chystali školní potřeby, a už se nemohli dočkat, až si poprvé obují úplně nové školní přezůvky. U těch starších už to těšení nebývá tak intenzivní, ale i oni vědí, že prázdniny plné zážitků prostě skončily, a je třeba nastolit řád a naladit se na každodenní plnění povinností.

Začátek prázdnin, jako každý rok, strávily mladší děti na táboře v Dědově, na Klučance. Přijely se spoustou zážitků a nově naučených dovedností. Ti starší si užívali klidných dnů v zařízení, byli v kině, na bowlingu, na zámku v Novém Městě nad Metují, užívali si bazénu a trampolín na zahradě, a protože si sami vařili, naučili se spoustu věcí, které se jim budou v životě hodit.

Vodácký výjezd byl naplánovaný k přehradě Seč, a věřte, že byste těžko hledali někoho, komu by se tam nelíbilo. Všichni si užili lodiček, raftů a jiných vodních radovánek, a mají na co vzpomínat.

Pro ty mladší děti byl pak připravený další výjezd, do Rokytnice v Orlických horách, kde strávily příjemné tři dny u bazénu, procházkami a mnohými dalšími aktivitami. Ti starší si zase sbalili svá rybářská „fidlátka“ a odjeli k našemu oblíbenému rybníku v Dubenci, kde strávili ve stanech téměř celý týden nejen chytáním ryb. Přijeli špinaví, unavení, ale nadšení i z dalších aktivit, které si měli možnost vyzkoušet. Jediný pobyt, kterého se zúčastnily všechny děti najednou, bylo krásných zážitky prošpikovaných pět dnů v Borovničce u Dvora Králové. No, a konec prázdnin ti nejmladší strávili v Deštném, aby probádali další část Orlických hor a zažili zase něco, na co budou moci vzpomínat po celý rok. Děkujeme Královéhradeckému kraji za finanční podporu letních aktivit. Stejně velký dík patří paní ředitelce SZeŠ a SOU CHKT v Kostelci nad Orlicí za zapůjčení devítimístného vozidla; právě před prázdninami se po letech služby s námi definitivně rozloučil náš Ford Transit, a na náhradu za něj zatím marně čekáme.  Velkou pomoc nám v této nelehké a komplikované situaci nabídli a poskytli manželé Vostoupalovi, odvezli a přivezli nás, kam bylo třeba.

Už nastal čas pro znovuzavedení řádu. Všechny děti jsou zpátky na zařízení, opálené a plné dojmů, a my dospělí jsme slečnám nažehlili sukýnky, klukům límečky u košil, a přáli jsme jim v ten první školní den, aby vykročili tou správnou, pravou nohou.

V nedaleké době nás čeká další dobrodružství v podobě celkové rekonstrukce našeho objektu, tak nám, prosím, držte palce. Přejeme Vám pěkný podzim.

Čas utíká jako voda. Před nedávnem jsme s trochou lítosti opouštěli vánoční vlak a dnes už vítáme jaro. Dny se krásně prodlužují, svit sluníčka nabírá na síle, a při každodenních vycházkách nám pomáhá doplnit tolik potřebnou energii. Změny v přírodě, ke které máme u nás v Sedloňově velmi blízko, jsou patrné každým dnem. Až roztaje všechen sníh na zahradě, trávník se zazelená, a až rozkvetou ovocné stromy, budeme chodit poslouchat, jak bzučí včely, a vyprávět si o tom, jak je to v přírodě dobře zařízené. Přivítáme teplejší dny s radostí z toho, že můžeme uklidit zimní oblečení, čepice, šály a rukavice, lyže a boby zamknout na sedm západů, a vytáhneme kola, koloběžky a kolečkové brusle. Ať je to jak je, máme se vlastně dobře.

Všichni ale víme, že doba je zlá. Sotva jsme se vyhrabali z covidových katastrof a ze záplav sněhu u nás na horách, řešíme nově vznikající kamarádství s neznámými dětmi, které rychle přibývají ve třídách škol, a kterým mnohdy tak úplně nerozumíme, ale víme, že je potřeba jim podat obě pomocné ruce, které máme. Není nic horšího, než vidět děti v opravdových nesnázích, a není krásnějšího pocitu, než ten, že jsme jim pomohli. Mysleme na to a přejme jim, aby toto nešťastné období netrvalo příliš dlouho.

Tak a je to. Vánoční vlak, který už od podzimu nabíral na rychlosti, dojel do poslední zastávky, a tam se konečně definitivně zastavil. Je po Štědrém dnu, po tom nejvíc nejočekávanějším dnu mezi všemi dětmi snad za celý rok. Troufám si říct, že ani červnové vysvědčení a po něm následující dlouhé prázdniny nejsou v žebříčku oblíbenosti tak vysoko, jako právě Vánoce. Nejde jen o to školní volno, které díky karanténám a různým opatřením už není dětem tak vzácné. Dokonce ani nejde pouze o dárky, kterých se letos opět nahromadilo úctyhodné množství. Jde o tu atmosféru naplněnou hořícími svíčkami, prskajícími prskavkami, ozdobenými stromečky, talíři s cukrovím a spoustou voňavých dobrůtek. O rozsvícená dětská očka, o pocit sounáležitosti, který je jindy z dětí docela obtížné vykřesat. O tradice, které se s nimi snažíme dodržovat, aby i ony, až jednou povedou svůj vlastní, dospělácký život, mohly toto vánočně – tradiční poselství předávat dál.

My, zjihlé tety a strejdové, opět s úžasem pozorujeme, jak se nám děti před očima změnily. Natěšené se vyšňořily ke slavnostní večeři, při které si nezřídka nabraly větší porci, než jim jejich očekáváním stažené bříško dovolilo spořádat. Na ochotu pomoci při chystání slavnostní tabule, nabírání jídla a dokonce i při mytí nádobí. Přes to všechno ale nebudeme lhát – jsme rádi, že ten předvánoční shon je u konce, a že teď už si budeme s dětmi jen užívat pohádek, společně se ládovat cukrovím a sdílet ten kouzelný vánoční čas.

A protože letos bylo dárků opravdu velmi mnoho, je na místě upřímně poděkovat všem pomocným Ježíškům, kteří nám pomohli celou vánoční situaci zvládnout. Jsou to jmenovitě: Paní Romana Kaderková a spol. z České spořitelny, a.s., paní Petra Melgrová z Obecnho úřadu Jeníkovice, pan Ladislav Samek, ředitel a zakladatel organizace Děti v akci/Společně pro dětské domovy, z.s., pan Václav Vostoupal - autodoprava a taxislužba, pan Petr Truhlar, který nás kromě jiného podaroval novou televizí na jednu z kluboven, MAKRO, které splnilo každému z dětí jedno z jejich přání, Základní škola SNP a paní učitelka Mgr. Věra Fridrichová za podpory ředitelky školy, Mgr. Šárky Sýkorové a všichni jejich žáci, kteří dětem nadělili dárečky, také ZŠ Třebechovice pod Orebem v čele s paní ředitelkou Mgr. Miladou Frankovou, která nám přispěla finanční hotovostí. A ještě bych ráda zmínila pana Matouše z Hradce, který k nám jezdí stříhat dětem vlasy, a který nám, jako by tušil, že pečení s dětmi je někdy velmi dobrodružné, poslal hromadu cukroví.V neposlední řadě je třeba zmínit také slečnu Veroniku Šrámkovou, která Ježíškovi pomohla nakoupit spoustu hygienických a kosmetických potřeb pro starší děti a pro ty mladší zase výtvarné potřeby.

Věříme, že i Vy jste si vánoční čas užili, jak nejlépe to šlo. Do příštího roku Vám přejeme především zdraví, neboť to je zejména v současné době opět tou nejdůležitější a nejžádanější komoditou. A pokud by se zdraví trochu pokazilo, přejeme Vám i spoustu štěstí, aby to nebylo na dlouho. A přejeme Vám hodně radosti, i ta je životně nutná. Snažme se ji proto i nadále dělat jeden druhému.

Mějte krásné dny.